Hostýn, BUS (690m) – Hostýn, Pod Valy (656m) – Bukovina rozc. (613m) – Skalný rozc. (683m) – Pod Skalným (530m) – Klapinov (653m) – Holý vrch rozc. (724m) – U tří kamenů (730m) – Pod křížkem – Pod křížem (644m) – U Češků (629m) – Troják, host., BUS

Hlavní hostýnská lyžařská magistrála se stává díky svému managementu čím dál oblíbenější a zvládnout ji lze dokonce i v době, kdy není po sněhu ani památky. Po její stopě totiž vede turistické značení. Na úvod si tak můžete udělat prohlídku Hostýna a skončit po cca 12km na Trojáku. Cestou na vás čekají kupříkladu nejvýše položená hradní zřícenina na Moravě či kameny značené trojmezí tří historických panství.

* * *

 

Na vrchol Hostýna (734m), jenž dal dík své obecné vážnosti jméno celému pohoří, se můžete dostat čtyřmi způsoby. Nejjednodušší je chytit autobus z Bystřice pod Hostýnem, který vozí turisty až nahoru pod baziliku. Druhou možností je vyjít nahoru pěšky, a to nejlépe po 4km dlouhé červenomodré značce z Bystřice. Třetí varianta kombinuje obojí předchozí možnosti, jelikož turistické značení 3x kříží trasu autobusu a u každého takového křížení stojí zastávka. Poslední možností je vzít si taxík, protože osobním auta mají vjezd na Hostýn zakázán. Výjimkou jsou stánkaři nebo ubytovaní, kteří i tak ale potřebují k vjezdu speciální povolení.

U parkoviště postává rozcestník Hostýn, BUS (690m). Od něj pak dolů i nahoru stoupá monumentální schodiště s 221 pískovcovými stupni z nedalekého lomu dlouhé 242m. Nejužší (5-6m) stupně naleznete dole u Vodní kaple, směrem nahoru se rozšiřují na 7-8m. Horní část schodiště tvoří 29 stupňů širokých 12,5m z tvrdé slezské žuly, kamenné zábradlí s balustrádou a terasa. Na jednotlivých stupních jsou dodnes patrna jména dobrodinců, kteří se finančně podíleli na této stavbě (a rekonstrukci v r. 2000). Výstavba schodiště trvala necelý rok, otevření a slavnostní svěcení proběhlo 12.9. 1910. Kolem tohoto schodiště stojí dřevěné prodejní stánky z roku 1904, postavené podle návrhu Dušana Jurkoviče. Jejich rozmístění mělo znázorňovat rozevřenou kytici, v jejímž centru je bazilika. Nyní se kvůli hygieně a požární bezpečnosti uvažuje o jejich likvidaci a výstavbě nových stánků nad autobusovou točnou.

Nejvýznamnějším objektem na Hostýně je poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Ta stojí na základech prastaré a mnohokrát zvětšované kaple, jejíž základní kámen byl posvěcen roku 1721. Baziliku postavil podle plánů J. Ignáce Cyraniho Tomáš Šturm, dokončena byla v roce 1748 a vysvěcena olomouckým biskupem Troyerem. Nařízením císaře Josefa II. byl chrám v roce 1787 jako přebytečný zrušen, byla snesena střecha s krovem a spolu s ostatními budovami byl odsouzen k zániku. Po mnohých prosbách však nakonec bylo povoleno opravení chrámu do nynější podoby. S příchodem jezuitů nastaly důkladné opravy včetně oprav všech ostatních budov kolem kostela, aby se 15.8. 1891 mohlo přistoupit k slavnostnímu svěcení brněnským biskupem Fr. Sal. Bauerem. Hostýnský chrám je barokní orientovaná jednolodní stavba centrální půdorysné dispozice elipsovitého tvaru, s odsazeným segmentovým uzavřeným kněžištěm. K presbytáři na bocích přiléhají čtyřboké útvary sakristií s oratořemi v patře. Hlavní loď je oválného půdorysu se západní vstupní částí, k níž se po bocích přimykají nakoso postavené hranolovité věže, původně ukončené barokními báněmi, dnes mají podobu čtyřbokého jehlanu se zkosenými hranami. Fasády jsou prolomeny okny se segmentovým záklenkem, v kopuli oválnými okny. Omítnuté vstupní průčelí člení toskánské pilastry nesoucí římsové kladí. Mohutná helmice kryje nejen kupoli, ale vlastně i celý kostel. Konkávně projmutou plochu západního průčelí pokrývá mozaika Hostýnské Madony od pražského mozaikáře Viktora Foerstra (1912). Má plochu 26m čtverečních a je složena z 260tis. specielních sklíček dovezených z Itálie. Pod ní stojí jednoduchý kamenný portál, jehož jedinou výzdobou jsou dvě voluty otevřeného štítu nad římsou. Portál se segmentovým záklenkem uzavírají masivní hlavní vstupní vrata do kostela, zhotovená v roce 1933 v Hradci Králové. Jsou ozdobena 6 bronzovými čtvercovými poli s monogramy IHS a MARIA a 4 reliéfy českých světců (Václava, Vojtěcha, Ludmily a Hedviky), zhotovené brněnským sochařem Josefem Axmannem roku 1935. Vnitřní oválný prostor chrámové lodi odděluje od kupole mohutná římsa. Patu klenby vyznačuje průběžné římsové kladí nesené toskánskými pilastry, které oddělují mělké boční kaple, zaklenuté příčně valenými klenbami. V arkádě vstupní západní části je hudební kruchta, podklenutá stlačenou valenou klenbou s výsečemi. Kněžiště je zaklenuto valeně mělkou konchou s výsečí. Od oválu lodi je dělí zúžený pás vítězného oblouku. Sakristie ukončují placky mezi pasy, oratoře jsou plochostropé. Interiér svou prosvětleností (7 okenních otvorů nad kaplemi, osmý nad presbytářem byl dodatečně zazděn), jednoduchostí a střídmou rytmizací obvodových kaplí je již klasicistický, s původně bílými stěnami. Rottalovská barokní výzdoba a zařízení bylo rozvezeno do okolních kostelů nebo zničeno. Dnešní zařízení, převážně v duchu historického romantizmu, pochází z poslední rekonstrukce kostela. Původní přenosný hlavní oltář a otáčivý svatostánek z roku 1845, pod nímž na dřevěných podstavcích klečeli dva andělé se po zavedení stálé duchovní správy a zvýšeného počtu komunikantů stal nedostatečným, byl proto přenesen do opravené Sarkandrovky a nahrazen stabilním oltářem z pískovce, vytěženým z nedalekých Obřan. Před jeho svěcením (5.8. 1891) byly do pěti vysekaných otvorů vloženy ostatky sv. Václava, Kateřiny, Markéty, Longina a J. Sarkandra. Nynější hlavní oltář tvoří menza s bronzovým tabernáklem z roku 1935, završeným drobnou plastikou Krista na kříži od J.V. Myslbeka. Po bocích adorující dvojice bronzových andělů od Čeňka Vosmíka (1935). Pod sloupovým baldachýnem z roku 1844, místo obvyklého oltářního obrazu, je přímo na stěně upevněna postava hostýnské Madony s Ježíškem, pod ní reliéf znázorňující zázračné pokoření Tatarů pod Hostýnem (obě díla Benedikta Edeleho z roku 1845). Vzácné umělecké korunky Marie i Ježíška zhotovil prof. Fanta z Prahy (1912). Vedle oltáře jsou na samostatných podstavcích umístěny anonymní sochy sv. Cyrila a Metoděje z roku 1844. Původní hlavní oltář i kazatelnu pořídil pro Sv. Hostýn rajhradský benediktin Řehoř Wolny v r. 1844, jemuž jako vzor posloužil barokní hlavní oltář z biskupské katedrály v Brně. Ve 4 kaplích po obvodu chrámové lodi pochází vybavení z doby obnovy chrámu z poloviny 19.stol. V kapli sv. Josefa (vlevo) visí oltářní obraz Sen sv. Josefa (Jan Zapletal 1846), v kapli sv. Valentýna (vpravo) obraz Sv. Valentýn uzdravuje nemocné (Leopold Wentruba z Kroměříže 1845). Vzadu vlevo kaple zasvěcená sv. Anně s oltářním obrazem sv. Anna s Pannou Marií a sv. Jáchymem (Jan Prachař ze Šternberka), v kapli sv. Šebestiána vpravo umístěn obraz Umučení sv. Šebestiána (od neznámého autora 40.let). U severního bočního vchodu je oltář Božského srdce Páně, pod jehož sochou se nachází reliéfní obraz sv. Františka z Assisi, u protějšího bočního východu je oltář sv. Ignáce z Loyoly, jehož mramorový relief je umístěn pod sochou Panny Marie Lurdské. Oba oltáře pochází z dílny kroměřížského sochaře Ferdinanda Neumanna. Na hudebním kůru původní varhany F. Neussera byly v roce 1943 vyměněny za třímanuálové od J. Tučka, roku 1953 v Krnově přestavěny na čtyřmanuálové a v letech 1999-2003 byla provedena generální rekonstrukce. Do dřevěného zábradlí parapetu hudební kruchty je zasazeno 5 figurálních reliéfů zpěváků a poutníků všech stavů od dětí až po starce, které vytvořil Ambrož Špetík (1955). Z původní rottalovské výzdoby chrámu se nic nezachovalo. Při rekonstrukci v letech 1887-91 byl chrám vyzdoben podle představ P. Cibulky, který chtěl všem návštěvníkům tohoto posvátného místa přiblížit co možná nejblíže historii, osudy a děje, kterými se může tato hora pochlubit. Pozval proto malíře a restaurátora Jana Zapletala z Prahy a jezuitského bratra Obdržálka, kteří se zasloužili o veškeré nástěnné malby v bazilice. Všechny stěny kostela zdobí řada ideově i ikonograficky sestavených výjevů ze života světců i historie tohoto chrámu. Je zde namalováno kolem 900 postav a obličejů a věrně zachyceny významné události, dobové oblečení a lidové kroje.

Po levé straně baziliky můžete najít kapli sv. Jana Sarkandra. Majitel panství Jan Rotta nechal kvůli zvýšenému počtu návštěvníků vybudovat roku 1658 po obou stranách baziliky otevřené kaple. Dodnes se zachovala pouze tato jedna. Oltářní obraz včetně nástěnných maleb od Ant. Königa z Prahy přibližují život dnes již svatého Jana Sarkandra (kanonizován 1995 papežem Janem Pavlem II.), který byl farářem v nedalekém Holešově a často vedl procesí na Hostýn. První obraz zachycuje mladého Jana, jak se v Olomouci roku 1596 zasvěcuje Panně Marii. Na druhém obraze vede už jako farář poutníky na Hostýn. Třetí obraz zachycuje zpověď Ladislava Popela z Lobkovic, kvůli jejímuž nevyzrazení byl později Jan Sarkander umučen. Poslední obraz je už oslavou Jana v nebi. Na stropě kaple je vyobrazena lípa, u jejíhož kořene stojí sv. Cyril a Metoděj, kteří vštípili Slovanům křesťanství a na větvích lípy jsou jako její dobré ovoce spodobněni někteří světci.

Od baziliky se po vrcholu Hostýna rozbíhají dvě křížové cesty. První charakterizuje řada zděných klasicistních panelů kombinovaných s jednoduchými kaplemi různého slohu a rotundou. Tato křížová cesta zvaná „Stará“ vede směrem k rozhledně a byla vysvěcena v roce 1902. Všechny obrazy zhotovil malíř Žůrek z Bystřice. Různorodé kapličky však byly přijaty negativně, proto byl přizván věhlasný architekt Dušan Jurkovič k vypracování projektu nové křížové cesty. V roce 1904 předložil Jurkovič hotové plány na 13 kapliček nepravidelně umístěných jakoby po zadním okraji vrcholu Hostýna. XI.zastavení Ukřižování vystupuje na mohutné terase, na kterou se stoupá po schodech. Cesta končí u hřbitůvku s rotundou XIV.zastavení Kladení do hrobu, která je pro obě křížové cesty společná. Základ tvarově obměňovaných kapliček tvoří stěna z režných kamenných kvádrů s mozaikovým obrazem a lomenicovým přístřeškem. Obrazy všech zastavení navrhl Joža Úprka a realizovala firma B. Škardy z Brna novou technikou tzv. sklomalby. Ta však nebyla odzkoušená a v hostýnských podmínkách se brzy zničila. Z původních obrazů se zachovalo proto jen XIII.zastavení. Zbylé dva byly zavčas převezeny na Velehrad. Současnou mozaiku provedl Jano Köhler mezi lety 1912-33. Na zadní stěně II.zastavení je pamětní deska Omladiny obětem 1.sv. války v podobě bronzového reliéfu znázorňujícího moravský lid adorující hostýnské Madoně od Čendy Vosmíka (1919). Mezi VI. a VII. zastavením se nachází nejstarší přístupová cesta na Hostýn, tzv. Železná brána.

Hostýnský horský hřbitov byl navržen a postaven stavitelem Ottou Zemanem tak, aby svým slohem navazoval na architekturu Jurkovičovy křížové cesty. Má tvar pětiúhelníku a je ohraničen stylovým dřevěným plotem z diagonálně přibíjených tyček. Vstup po širokých kamenných schodech ohraničují kuželovité sloupky a ukončují masivní pilíře, do kterých je zavěšena dvojdílná kovaná brána zhotovená podle návrhu Fr.J. Šimůnka. V kamenných pilířích hřbitovní brány jsou vsazeny bronzové reliéfy Kristova zmrtvýchvstání a umírajícího vojína posilovaného na cestu do věčnosti Tělem Kristovým (Čeněk Vosmík 1923). Uprostřed hřbitova stojí na mohutném podstavci ze skalních balvanů 6m vysoký Myslbekův kříž z hořického pískovce. V kamenném podstavci je vsazena deska ze švédské žuly s nápisem: „Zbožné památce všech zde v Pánu odpočívajících členů TJ., MSH a všech v Pánu zemřelých poutníků. Rodičko Boží, přimlouvej se za ně.“ Hřbitov byl několikrát rozšiřován, z původních 20 hrobů na 51. Prosté pomníčky jsou provedeny v jednotném horském stylu s výjimkou novodobého pomníku arc. Františka Vaňáka z r. 1991. Hřbitov byl církevně vysvěcen 14.9. 1913.

Posledním zajímavým objektem na Hostýně je kamenná rozhledna. Stojí na nejvyšším bodě v temeni hory u vrtule větrné elektrárny. Otevřeno bývá v červenci a srpnu po celý týden a od května do září o víkendu, vždy od 8:30 do 16:30 s krátkou polední přestávkou. Základní kámen rozhledny byl položen 23.6. 1897. V noci 29.7. však přišla bouře, která celou stavbu zničila. Dary napomohly a už 4.9. se stavělo dál. 1.9. 1897 navštívil Hostýn císař František Josef I., jenž podepsal zakládací listinu rozhledny a dotkl se základního kamene. Od té doby nese jeho jméno. Půdorys rozhledny tvoří dva nestejně velké kruhy zdiva z tvrdého hostýnského kamene. Větší má průměr asi 7m, menší asi 3m. Tloušťka zdiva je 70-100cm. Železné schodiště vede do místnosti prvního hostýnského muzea a dále na vyhlídkovou terasu, která byla původně otevřená. Výška zděné části rozhledny byla 12,1m. Nad střechou otevřené vyhlídky kdysi čněla štíhlá dřevěná nadstavba ukončená malou věžičkou. Na ní se otáčel pozlacený obraz Panny Marie Hostýnské a nad ním zářil kříž. Celková výška po vrchol kříže byla 27m. Protože vrchní malá rozhledna byla vlivem počasí několikrát poškozena a hrozila zřícením, rozhodla odborná komise 13.9. 1915 o jejím odstranění. Dnes má rozhledna výšku asi 15m. V přízemí rozhledny je kaple Sv. kříže s pískovcovou sochou Panny Marie Bolestné a mramorový kříž z roku 1898. Okrouhlá okna vyzdobil sklomalbou B. Škarda z Brna. Pokud se do rozhledny nedostanete, pěkný výhled je též od její paty, a to na město Bystřice p.H., sousední Chvalčov a při dobrém počasí i na Praděd v Jeseníkách.

Pro nástup na hřebenovou trasu ku Trojáku se vraťte na točnu autobusů, kde je kromě rozcestníku také orientační mapa vrcholu Hostýna. Odtud se vydáte 0,5km po žluté. Chvíli se jde po silnici, pak po lesní cestě. U Hostýn, Pod Valy (656m) se objevuje první známka přítomnosti páteřní běžkařské trasy zvané Hostýnská magistrála – dřevěné odpočívadlo s mapou. Také poutníci tu mají jednu informační tabuli. Popisuje nejstarší historii nejnavštěvovanějšího mariánského poutního místa na Moravě, kterým je Hostýn. Doklady o jeho nejstarším osídlení prý pocházejí z mladší doby bronzové. Na temeni hory se totiž skrývá pod vrstvami naší současné historie staré keltské oppidum. Založili jej zde v posledním století před změnou letopočtu západní Keltové (Galové), první bezpečně známé etnikum na našem území. Výzkumy potvrdily domněnku, že Hostýn byl druhým keltským oppidem na Moravě. O jméně Hostýn však nemáme přesné historické záznamy. Podle Ptolemaiovy mapy z 2.stol. n.l., která zakresluje jen několik místních názvů a naznačuje spíše jen směr starověkých cest, ztotožňují Hostýn někteří dějepisci se jménem Karrodunum. V písemné formě se poprvé Hostýn připomíná až v souvislosti s názvem Bystřice pod Hostýnem v roce 1544. Mimochodem, co se dočtete o místní historii pouze na webu Hostýna (www.hostyn.cz), unikátní zobrazení Marie s Ježíškem metajícím blesky, jež charakterizuje výzdobu baziliky, připomíná událost z roku 1421, kdy na Moravu vpadli tatarští nájezdníci. Podle pověsti hledali lidé v hostýnských lesích útočiště a modlili se přitom k Panně Marii. Nato přišla bouře, blesk zapálil nepřátelské ležení a Tataři utekli. Jako výraz vděku pak místní postavili na kopci sochu Panny Marie Ochranitelky a začali Hostýn uctívat jako místo, kde se stal zázrak.

Dost už ale o Hostýně. Plastová směrovka s modrým hrotem ukazuje vlevo 0,5km na Bukovinu. Široká lesní pěšina klesá mírně z kopce. Částečně do ní neplánovaně zasahuje drobný vodní tok a také zde přímo u pěšiny vyvěrá upravený pramen s posezením. Brzy přicházíte na lesní křižovatku s částečným výhledem na protější vrchol Obřany (704m). Napříč tudy běží asfaltová cyklostezka, jež by vás vlevo přivedla na silnici do Bystřice p.H. U ní je připevněn první z informačních panelů Naučné stezky Hostýnské vrchy, zastavení Přírodní park. Zmíněný park se podle autora skládá ze zlínské a kroměřížské části (vyhlášeny 1993 a 1989) a zahrnuje jak přírodní ráz hostýnské krajiny, tak živočišnou a rostlinnou sféru či historickou valašskou zástavbu.

Modrá značka se dává vpravo, po chvilce začne stoupat a stáčí se kolem vrcholu Bukovina (657m). Při úbočí naleznete rozcestník Bukovina rozc. (613m), který naviguje dál 1,5km ke Skalnému, ale zároveň odklání žlutou značku do Rusavy (4km). Dá se tu posedět a běžkaři mají k dispozici také mapu. Brzy nato asfaltka opět klesá a v sedle na odvrácené straně kopce ostře uhýbá spolu s cyklotrasou doprava. Modrá turistická značka však setrvává v přímém směru, vystoupává do svahu Skalného a mizí právě ve chvíli, kdy se stezka rozdvojuje. Vy se tím ovšem nenechte zmást a vyberte si tu vlevo. Po krátké chvíli nad sebou již spatříte prosvítat rozsáhlou horskou pastvinu a potkáte upravený pramen vody. Stoupání se mírní až do nuly. Pěšinka vychází z lesa na dohled od ukazatele Skalný rozc. (683m) s podtitulem: skupina pískovcových a slepencových skal slouží jako cvičné horolezecké terény.

Už z dáli ty skály tušíte, protože v okolí rozcestníku vytvářejí nepřehlédnutelné boule obrostlé zhusta stromy. Jedna velká je na vrcholu Skalného, na svahu dolů další dvě, jeden solitér je kousek dál v lese a po cestě narazíte ještě na nějaké. Vlastní skalní oblast tvoří pás osamocených a od sebe oddělených skal a stěn o délce asi 1,4km. Ve směru od JZ na SV rozeznáváme postupně skalní útvary nazývané podle svého tvaru Vyhlídka, Nevěstčí převisy, Bezejmenná, Údolní stěna, Orel, Zub, Žába a Kůň. Orel je nejhezčí a nejznámější skála. Připomíná ptáka se sklopenými křídly, který stojí přímo na vrcholu Skalného a je vysoký téměř 8m. Cca 50m JV-ně od něj dojdete k Zubu, jenž připomíná korunku stoličky a z horní části Koně je prý nádherný výhled do zalesněného údolí Bystřičky. Určitou raritou této oblasti je dávná existence malého dřevěného hradu, jehož stopy objevil v 90.letech 20.stol. amatérský badatel Dalibor Kolbinger. Ještě dnes je rozeznatelná obdélná plošina o rozměrech 23x35m, asi 10m širokého příkopu s náznakem valů a jižní pískovcové bradlo nese stopy po ukotvení dřevěné věžovité stavby. V písemných pramenech se lokalita neobjevuje, ale je pravděpodobné, že hrad tvořil strážní bod kunštátského dominia a sloužil ke kontrole kolonizačního úsilí probíhajícího v údolí říčky Rusavy. Keramika nalezená na hrádku je datována do 2.pol. 14.stol. s přesahem do 15.stol. Skály, na kterých hrádek stával, ční do výšky 709m, což jej činí nejvýše položeným hradem na Moravě a předběhl tak o 5m výškový primát nedalekých Obřan. Vzhledem k blízkosti Obřan však vyvstává otázka, jaké bylo hospodářské zázemí hrádku a proč byl vlastně vystavěn.

Na rozcestí se dá spočinou u posezení s mapou anebo si počíst v info panelu č.2 NS Hostýnské vrchy. Pokračovat pak můžete po modré turistické značce na Rusavu (3,5km) nebo lépe 1km k Pod Skalným. Budete scházet mírně po měkké pěšině, v lese po levé ruce skalisko Žába připomínající žábu, jež se chystá vyskočit proti prudkému svahu. Za chvíli vyjdete z lesa na okraji horské louky, kde uprostřed shluku stromů stojí rozcestník Pod Skalným (530m). Velmi zřetelně lze odtud pozorovat blízký kuželovitý vrchol Obřany (704m) a kousek za ním vlevo část hřebene nejvyšší hory Hostýnských vrchů, Kelčského Javorníku (865m).

Za rozcestím opět vejdete do lesa a budete středně náročně stoupat po úbočí bezejmenného kopce (678m). Stezka vám poskytne částečný výhled vlevo na Obřany a Bludný. Krátce nato se pak ocitnete na rozsáhlé hřebenové pastvině, na jejímž opačném konci stojí ukazatel Klapinov (653m). Chůze k němu otevírá nejrůznější pohledy do okolí. Předně je zde přímo naproti v hřebeni vrch Bečka (705m), nalevo od něj vystupuje do strany jakýsi vršek či spíše část hřbetu, po němž se za chvíli projdete, víc nalevo s tím vysílačem na vrcholu je Kyčera (757m) a ještě víc nalevo Bludný (637m). No a nakonec stojí potom nejvíc vlevo separované Obřany (704m). Vzápětí Klapinov odhaluje pohled též na opačnou stranu hřebene. Tam uvidíte za lučinatým sedlem Horní Hořansko čnít Pardus (672m), za ním vpravo Poschlou (629m) s Barvínkem (571m) a vlevo malou část nevýrazného vrchu Ondřejovsko (632m). Máte-li čas a chuť, po červené značce se na Obřany s velkým skaliskem při vrcholu dostanete po 1km, na louku s půlkruhovým panorama na vrcholu Pardusu po 2km a jinak zelená hřebenovka vede od Pod Skalným (1km) dále na Holý vrch (1,5km). No a pokud si chcete zatím jen odpočinout, nabízí Klapinov posezení u dvou odpočívadel a k počtení dvě informační tabule. Panel naučné stezky vypovídá o ptačí oblasti vymezené v Hostýnských vrších nařízením vlády ČR. Ta má rozlohu 51,8km čtverečních a chrání populaci strakapouda bělohřbetého, lejska malého a jejich biotopy. Druhý panel vypráví o historii Portášů. Portášský sbor byl založen roku 1638 a rozpuštěn roku 1830. Portáši se pohybovali po celém Valašsku a v případě potřeby zasahovali i v jiných moravských regionech. Jejich hlavním úkolem byla ochrana životů a majetku, strážili zemské hranice před vpády tureckých a tatarských nájezdníků, chytali pytláky, pašeráky a zbojníky a všechny provinilce předváděli do vrchnostenských žalářů. Portáši se účastnili exekucí, popřípadě doprovázeli procházející vojenské oddíly. Roku 1680 patrolovali na hranicích, aby se zabránilo šíření moru z Turecka a roku 1739 kvůli šíření dobytčího moru z Uher na Moravu. Z dnešního pohledu měli podobné pravomoce jako policie a vojsko, ze svého žoldu si však museli hradit veškerý oděv a výzbroj. Portášské stanice se nacházely na mnoha místech východní Moravy, ale hlavní velitelství sídlilo ve Valašské Bystřici. Nedaleká Rusava se může chlubit tím, že měla vlastní portášskou stanici, která fungovala mezi lety 1717-40. Konkrétně k této lokalitě se pak váže příběh z doby posledního Rottala (majitel panství), jenž zemřel roku 1762. Na Klapinově totiž stávala fojtova dřevěnice a fojt i se synem byli pytláci. Portáši, kteří v té době patrolovali na Klapinově, Bečce, U Tří kamenů a na Tesáku, dřevěnici zapálili, pytláky pochytali a uvěznili na zámku v Bystřici. Současní portáši z Rusavského desátnictva vysadili 19.4. 2008 tady u odpočívadla na památku tzv. portášskou jedli. Jedle bývala portášským stromem, v horách se u nich portáši scházeli při svém hlídkování.

 

Nyní poputujete velký kus cesty lesem. Od rozcestí na Klapinově středně náročně stoupá lesní pěšina do bezejmenného kopce, v jehož polovině vyvěrá pramen zvaný Drobečkova studánka. Do kamene je vsazena kovová deska s křížkem a letopočtem 1999. Avšak pitný už na první pohled není. Nahoře na kopci stojí dřevěné posezení se ski mapou a na kmeni stromu tu visí ukazatel Holý vrch rozc. (724m), v některých mapách uváděný jako Na Šarmance rozc. Po modré značce byste odtud mohli dojít k Pod Oklukem (2,5km) nebo do Velíkové (9,5km), jenže zelená hřebenovka pokračuje nekompromisně rovně. Nejdřív ještě trochu stoupá na vrcholovou mýtinu, odkud bohužel není nic vidět, a pak defakto po rovince přichází po 1km k rozvětvenému rozcestí U tří kamenů (730m). Pod tímto textem je připsáno: trojmezí tří panství s hraničními kameny, odtud nedaleko pomníček zmrzlé lyžařky. Ano, tyto kameny bez jakéhokoliv dalšího popisu se skrývají pár metrů odtud nalevo v lese. Kdysi rozdělovaly panství Kelč, Bystřice pod Hostýnem a Lukov. Jsou vytesány z kamene a na jednom lze přečíst letopočet 1772. Kromě nich tu naleznete též kryté posezení, plus několik lavic z kulatiny. Radno ještě říci, že v úbočí Tří kamenů pramení 4 významné říčky Hostýnských vrchů – Dřevnice, Rusava, Bystřice a Juhyně.

Zelená turistická značka nás na tomto rozcestí opouští a odchází do 2km vzdáleného lyžařského centra Tesák. Vy však odteď následujte značku modrou na Troják, kterou zároveň doprovází běžkařská trasa. Nadcházející 1km úsek budete svižně sbíhat širokou lesní pěšinou k Pod křížkem, kudy prochází červená značka od Lukova (11km) na Tesák (2,5km), ovšem její pokračování má na svědomí až o pár metrů pozdější u Pod křížem (688m). Nenápadný rozcestník tu zároveň označuje směr vaší modré k 2km vzdálené lokalitě U Češků. Kdo si chce odpočinout, může přestávku využít ke studiu info panelu č.20 Naučné stezky Tesák, jenž pojednává o složení zdejšího lesa.

Z drobného horského sedla se vyšvihnete na malý hřbítek a zas svižně klesáte širokou lesní cestou. Krátce před Hrubou jedlí se pěšina rozdvojuje a značka ztrácí. Zachovejte ovšem klid, protože obě ramena se za chvíli opět spojí. Výhodnější ale bude přeci jen jít tou vlevo, kde je zabudován panel NS Tesák č.19. Přestože se v okolí vyskytuje tak maximálně kaluž po dešti, pojednává NS krátce o mokřadních společenstvech a přikládá několik fotografií obojživelníků. Každopádně vy se po pár metrech ocitáte pod holým vrcholem Hrubé jedle (644m). Značka jej obíhá naokolo, přesto doporučuji vypravit se na střed svažitého prostranství, kde stojí zastřešená lavička a naskýtá se odtud docela pěkný výhled. Za zády máte Kyčeru (757m) s vysílačem na vršku, ta je jasná. Pohled na zdolaný hřeben bohužel kryjí stromy, z nich následně vychází přes prolomené sedlo jakýsi kopec, který odhaduju na Okluk (606m), načež z něj přes mírnější sedlo odchází pravděpodobně Kuželek (638m). Nad nimi pak trčí jakési lesní čupřiny, což je charakteristické znamení protáhlého kopce Ondřejovsko (632m). Dlouhé rameno Kuželku se následně u údolního zářezu řeky Dřevnice střetává s protějšími vrchy Horní Lázek (566m) a Sýkornice (584m). Z těch je ovšem vidět jen část. Mnohem lépe lze nad závěrečným pahrbkem Vančica (510m) rozeznat protáhlý nízký hřeben Vizovických vrchů v okolí Komonce (672m).

Modrá značka přechází do zátylku vrcholu a míří uježděnou cestou k východu. Hrubou jedlí začíná lučinaté hřebenové pásmo, z něhož lze dobře pozorovat nedalekou táhlou rozsochu Humence. Abych byla přesná, nejvíc vpravo a nejblíže vykukuje náš známý osamocený Horní Lázek (566m), za ním linii zvolna navazuje Sýkornice (584m), která mírně vystoupává do Kopné (675m) a krátce nato do Humence (703m), kde vizuálně dochází k jakési kolizi s vodorovně jdoucím podlouhlým hřbetem Tisového (652m), a to vše zakončuje Vysoký Grúň (658m). Na dohled od vrcholu Hrubé jedle narazíte při kraji lesa na rozcestník U Češků (629m). Očividně tudy podél turistické trasy vede upravovaná lyžařská magistrála. Svědčí o tom např. oranžový štítek s piktogramem na ceduli ukazující 2km k Trojáku. Navíc kousek od něj se nachází odpočívadlo s mapou a info panel NS č.18 s povídáním o pasekářských usedlostech, jež vznikaly valašskou kolonizací v 16.-17.stol. Snad se autor inspiroval opodál stojícím osamělým shlukem stavení, snad trochu vzdálenější osadou Kotáry, kudy již vede široká zpevněná cesta. Z ní je naposledy pozorovat ve velké dáli Radhošť (1129m), také Humenec je zakrytý stromy, avšak po levé ruce jsou vidět nově Kyčera (757m) či vysoko položená osada Vičanov. Jediná zajímavost této lokality je cca 200m vzdálený pramen řeky Dřevnice, k němuž míří od malého podnikového rekreačního střediska neoficiální směrovka. A když pak vylezete na hrbol za osadou, představí se vám též odlesněný kopec Maruška (664m), na němž stojí meteorologická stanice.

To už ale přicházíte na Troják s ukazatelem Troják, host. BUS. Z dálky nelze přehlédnout v sezóně uměle zasněžovaný svah a spousty lyžařů. Jak se píše na dalším zastavení naučné stezky, Troják je významnou turistickou křižovatkou. Své jméno získal od místa spojení hranic tří okresů (Zlín, Vsetín a Kroměříž) a hospoda na něm stojící přijímá hosty již od roku 1937. Právě tady je situována autobusová zastávka, odkud vás pravidelné spoje rozvezou ku Zlínu, Vsetínu i zpátky do Bystřice p.H.