Na Štěpánově (390m) – Velká Lhota rozc., BUS (620m) – Malá Lhota, host. – Malá Lhota rozc. (625m) – Medůvka, odb. (523m) – Brňov, ŽST (300m) – Jarcov. gula, skal. útvar (415m)

Ačkoliv členitá krajina nad dolním tokem obou Bečev nespadá přímo pod CHKO Beskydy, přesto se z lučinatých hřbetů otevírají daleké výhledy, krčí se tu letité valašské dřevěnice a lesní porosty skrývají skály podivuhodných tvarů. Právě do takových míst míří tato cca 13km dlouhá trasa. Není příliš vhodná po dešti. Dá se zdolat pěšky i na horském kole.

* * *

Město Valašské Meziříčí alias ”Valašské Athény” je bránou Valašska a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1297. Městem je od roku 1377. V 17.stol. zde postupně řádili jak císař se svými vojáky, tak Švédové, o století později ještě Prusové a město bylo několikrát vypáleno. Stojí tu dva zámky – zámek Žerotínů dnes slouží kultuře; v zámku Kinských se nachází muzeum. Dále tu můžete najít třeba hvězdárnu, gobelínovou manufakturu, sklárny a polodřevěný kostel sv. Trojice pravděpodobně z konce 16.stol.

Trasa začíná u rozcestníku Na Štěpánově (390m) ve stejnojmenné části na okraji Valašského Meziříčí, odkud vybíhají dvě značky: červená stoupá 3,5km na Malou Lhotu a je následována Naučnou stezkou Jana Karafiáta (jedna z tabulí NS stojí na dohled); žlutá míří 4km na Velkou Lhotu.

Vydejte se po žluté. Poměrně slušná úzká asfaltka v délce pár set metrů rychle klesá. Brzy lze po levé straně shlédnout městskou část Hrachovec a s ní celý hřeben Veřovických vrchů. Cesta se krátkým stoupáčkem s četnými dírami v povrchu napojuje na silnici protínající Hrachovec a míří vpravo k točně autobusu. Následuje krátký lesní úsek, za nímž silnice vede přes chatovou oblast, odkud je vidět též nahoru k hřebeni. Stoupání je čím dál náročnější. Cesta na chvíli vchází do lesíka, míjí dva domky, stále nahlíží k hřebeni, ale už také i do Hostýnských vrchů, přičemž orientačně nejvýraznější je jejich nejvyšší vrchol, Kelčský Javorník (865m) s vysílačem.

Za posledním stavením už cesta téměř nepřipomíná silnici, a to je ještě ke všemu pořádně náročná. Naštěstí jde o závěrečný úsek před lučinatým prostorem označeným velkým dřevěným křížem. Vedle něj stojí jakási hnědobílá budova a pár domků je i kousek níž u lyžařského vleku Deza, odkud se naskýtá výhled dolů na žlutobílý kostelík ve Veselé. Okolní lučinaté stráně s částí obce Zubří jsou lemovány hřebenem Veřovických vrchů, z nichž výrazně vystupuje též jejich nejvyšší vrchol, Velký Javorník (918m), a obzor vpravo uzavírá hora Radhošť (1129m).

Žlutá značka sleduje stoupající vlhkou lesní pěšinu, k níž se připojila NS Jana Karafiáta. Zastavení číslo 10 vyjmenovává zdejší druhy stromů i ptáků, trefně upozorňuje na kroužící káně a zmiňuje se o svatojánských broučcích – světluškách, jež za letních večerů poletují jak zde v lese, tak dole na lukách. Když vylezete kousek nad tabuli NS, shlédnete v koridoru mezi vršky stromů Zašovou.

O kus dál cestu přetíná potůček, což je znamení, že se přiblížil východ z lesa. Pěšina šikmo přes louku sice také ještě trochu stoupá, ale je to stoupání závěrečné. Ohlédnete-li se, zříte opět Zašovou, na pozadí hřeben Veřovických vrchů a v jejich závěru část Valašského Meziříčí. To však už přicházíte k okraji Velké Lhoty, kde pod košatým stromem stojí tabule NS číslo 11 s historií této nevelké obce a z druhé strany kamenný kříž. Na kmeni pak visí cedulky Velká Lhota rozc., BUS (620m) pro žlutou a modrou značku.

Žlutá pokračuje 3km k přehradě Bystřička, ale vy se vydáte po modré 1km na Malou Lhotu. Přehoupnete se po hlavní silnici přes malý kopeček a jste tam. Na okraji stojí ukazatel Malá Lhota, host. bez uvedení výšky. Pusťte se do obce, ale dejte si pozor na rozbitou úzkou silnici. Značka vede do dolíku s hostincem U dubu, u jehož vchodu je mapa, načež opět stoupá až k Malá Lhota rozc. (625m), odkud je hezky vidět na celou obec, dlouhou z jednoho konce na druhý 0,5km, jak praví směrovka.

Cedulka s modrým hrotem pro následující směr chybí, avšak víme, že další rozcestník potkáme za 2,5km. Cesta je ve špatném stavu, zato konečně klesá, a to dost výrazně. Z lučin je zprvu vidět protější hřeben kolem Klenova, z ostré zatáčky vlevo pak část Hostýnských vrchů s Kelčským Javorníkem. Úzká asfaltka míří po chvilce zprudka do lesíka, načež se malým zhoupnutím ocitá na travnatém prostranství u osamělé valašské usedlosti tvořené roubenými stavbami (obytné stavení, výminek, kolna a stodola), od níž lze shlédnout zalesněné hřebeny až kamsi směrem na Hošťálkovou.

Dál už kličkujete mezi prvními domky, až sjedete k Medůvka, odb. (523m), jež je v polovině cesty mezi Velkou Lhotou a Brňovem. Šipka a dál modré trojúhelníkové značky na stromech vás povedou 300m do hloubi lesa, kde se skrývá cvičná skála Medůvka. Ta je tvořena několika pískovcovými bloky, z údolní strany měří na výšku 10m a je ověšena horolezeckými kruhy. Z opačné strany jsou skaliska nižší a při troše šikovnosti na ně můžete vylézt i vy. Poskytují však jen omezený výhled.

Poslední 4km zbývají do Brňova. Kvalita asfaltové silnice je čím dál horší. Spolu se zdejším terénem se dvakrát zavlní a od posledního výraznějšího kopce už jen klesá. V ohradách kolem ní se pasou ovečky. Výhled je téměř půlkruhový. Po levé ruce se nad údolím řeky Bystřičky pne zalesněná hora Pálenisko (571m) s vysílačem na vrcholku, Klenov (678m), vzadu v dálce lze rozeznat hlavní hřeben Vsetínských vrchů s vrcholy Vsacký Cáb (841m), Tanečnice (911m) apod. Mezi kopci ovšem vystupuje také pár domků Bystřičky včetně cesty na Růžďku, při níž stojí blok nevzhledných panelových domů. Po pravé ruce se posléze otevře pohled na Valašské Meziříčí, případně na Hostýnské vrchy s tradičním Kelčským Javorníkem (865m). Později můžete krátce pozorovat i Brňov či obec Mikulůvka v popředí hřebene s nejvyšším vrchem Čečetkov (687m).

V závěru hřebene, kde končí obydlené území, naposledy pohlédnete na Valašské Meziříčí, k čemuž musíte popojít kousek bokem cesty, a už si to po silničce, ne nepodobné tankodromu, fičíte k rozcestí, kde vás již modrá turistická značka svede na lesní terén. Poté zdoláte pár set metrů uježděným travnatým průsekem mezi středně vysokým hustým porostem, na jehož konci vás modrá šipka upozorní, že byste měli odbočit vpravo. Následuje těžce sjízdný úsek po hranici mezi lesem a zarostlou loukou, na nějž navazuje lesní koryto. Dole buď přejdete po lávce z opracovaných kmenů, nebo se přebrodíte přes bystrý potůček. Pár metrů již zbývá na relativně upravenou cestu, která míří pod železniční nadjezd, objíždí závodní dráhu pro motokáry a u prodejny dřevěných zahradních doplňků ústí do hlavní silnice Valašské Meziříčí – Vsetín. Opodál visí na sloupku ukazatel Brňov, ŽST (300m).

Máte-li ještě dostatek síly, pokračujte po modré značce 1km k Jarcovské gule. To překonáte nedaleký můstek přes Vsetínskou Bečvu, brzy nato sejdete z nábřežní asfaltky a budete stoupat náročným terénem lesem. Podrobněji je tento krátký výplaz popsán zde. Jiná možnost je dostat se do centra obce s tabulí NS T. G. Masaryka, kolem kapličky vyjet celou tu ulici až nahoru, kde ji kolmo protíná cesta se žlutou turistickou značkou, a po té se vydat až k místu spojení žluté značky s modrou. Za ním totiž zbývá už jen vyšplhat rychle stoupající úzkou lesní pěšinou dalších pár desítek metrů vzhůru, až k Jarcov. gula, skal. útvar (415m).

Informační tabule NS uvádí nadmořskou výšku 425m, ale to není podstatné. Samotná gula je 8m vysoký, osamělý pískovcový šutr válcovitého tvaru, nápadně a nenávratně poškozený lidskou aktivitou. Mnozí rádoby milovníci přírody do měkkého kamene vryli svá jména, přivrácená strana je očazená od ohně a v odvrácené stěně klinkají kruhy pro horolezce. Přesto je toto místo opředené mnohými pověstmi, v nichž čert, nesoucí na zádech obrovský balvan a uslyšev ranní zakokrhání, upustil tento balvan přímo do svahu nad Jarcovou.

No, nedaleko odtud prý bývala ještě jedna taková skála, ale majitel pozemku ji prý nechal před více než 150 lety odstřelit. Možná je to právě ta, k jejímž zbytkům se dostanete nenápadným chodníčkem přímo naproti kule. Po pár metrech se tu totiž dá vylézt na velký balvan, odkud se zatím i přes dorůstající stromy dá docela dobře pozorovat téměř celé Valašské Meziříčí, celý hřeben Veřovických vrchů, vzadu Radhošť a víc vpravo ještě právě zdolaný hřeben Medůvky.

První doložená zmínka o Jarcové pochází z roku 1393, kdy byla obec zřejmě založena. Katastr se rozkládá v délce 3km po levém břehu Vsetínské Bečvy na úbočí nejvýchodnějšího výběžku Hostýnských vrchů. Už na okraji obce je chráněná přírodní zajímavost Bražiska. Je to skalní sráz nad řekou. Tyto skalní prahy pak pokračují i v řečišti. Pravděpodobně je vytvořila řeka, která při průtoku odhalila skalní podklad kopce. Vydatně se jistě také přičinily větry a deště.